Děti a knihy

V roce 2004 úspěšnému filmovému a televiznímu scénáristovi Frankovi Cottrellovi Boyceovi, tehdy čtyřiceti pětiletému, vyšla první kniha pro děti s názvem Miliony a hned mu přinesla jedno z nejvyšších britských ocenění za literaturu pro děti a mládež, Carnegie Medal. Porota prý se tehdy usnesla o vítězi jednomyslně. Letos v lednu knihu vydalo v českém překladu Dominiky Křesťanové nakladatelství Argo a já ji všem doporučuji. Už dlouho se mi dětská knížka tak nelíbila.

Příběh vypráví o dvou bratrech, desetiletém Damiánovi a o rok starším Anthonym, kterým nedávno zemřela maminka. Ten mladší nachází útěchu ve víře, že maminka se stala svatou na nebi a, v naději, že se jednou dostane za ní, studuje a napodobuje životy svatých. Všichni kolem si o něm myslí, že mu hrabe a dělají si starosti, ale on si v klidu zažívá zjevení a rozmlouvá se světci. Svatí ho navštěvují a všichni si stěžují na nové časy – „podívej se, co mám dneska práce!“ Svatá Klára z Assisi je patronkou televize a dělá si těžkou hlavu z toho, že „dneska tam dávají leccos“. Svatý František z Assisi je čím dál víc zaneprázdněný: „Jen si to vem: životní prostředí, práva zvířat, třetí svět a teď ještě ta záležitost s muslimy.“ A svatému Petrovi coby patronovi klíčů přibylo starostí s nástupem moderních zabezpečovacích zařízení. Nutno říct, že ve vyprávění přichází řeč i na světce z Ugandy a Limy – nejen na ty naše evropské. Snad ještě nikdy nebylo v knize pro děti tolik svatých. Některým dospělým čtenářům by to mohlo být proti srsti, ale těm malým a nepředpojatým Damiánova posedlost připadá zábavná – to je vyzkoušeno na mých dětech.

Starší Anthony je na rozdíl od svého bratra pragmatický a racionální. Zajímá se o nemovitosti a pohotově lže. Věta „naše máma umřela“ je jeho kouzelným zaříkadlem, které mu zaručeně u dospělých vynáší pár drobných nebo nějakou mlsotu ze soucitu, anebo ho dostává u nich z průšvihů – protože dospělí při těchto slovech vždycky zpanikaří a přestanou řešit přestupky, které řešili. Jednou se k tomuto vyzkoušenému triku uchýlí dokonce i poctivec Damián.

Ve snaze žít co nejprostším životem si Damián postaví poblíž železniční trati „poustevnu“ z kartonových krabic, kde rozjímá v osamění. Jednoho dne na konci listopadu se k jeho papírovému příbytku přikutálí taška s penězi, přesně s 229 370 librami a Damián je přesvědčen, že se stal zázrak. První člověk, kterému o tašce řekne, je starší bratr a pak se chystá oznámit všechno ještě tátovi, ale Anthony ho zarazí.

„Proč ne?,“ ptá se Damián.

„Kvůli dani.“ (…) „A vůbec, kdyby Bůh chtěl dát ty peníze tátovi, poslal by mu poštou šek“.

Proti tomu Damián nemůže nic namítnout. Jenže co s tolika penězi? Věcný Anthony je chce utratit a/nebo investovat. Damián je chce rozdat chudým. V Boyceově fikci všechno ještě víc ztěžuje nadcházející pomyslný přechod Velké Británie z liber na Euro, který se má uskutečnit 17. prosince – což znamená, že děti mají jen 18 dní nato, aby se té tučné částky zbavili, než libry přestanou platit. Začíná závod s časem a začínají problémy. Peníze se stávají břemenem. Kluci je musejí nosit všude s sebou, protože nikde pro ně není dost bezpečno. Je stále těžší skrývat pravdu před tatínkem a stále těžší unikat před zloději, kterým se taška vlastně ztratila a kteří ji chtějí zpátky. Anthony ztrácí klid a stává se paranoidní. Postupně pasuje na roli zlodějů, čmuchajících v okolí kvůli penězům, mormony ze sousedství a novou známost svého otce Dorothy. „Mysleli jsme si, že peníze se postarají o všechno, co budeme chtít, ale nakonec jsme se my starali o peníze. V jednom kuse jsme si dělali hlavu, jestli jsou v bezpečí, ukládali jsme je na noc a co chvíli je běhali kontrolovat. Byly jako velké mimino,“ vypráví Damián.

Žánrově by se text dal označit jako situační komedie s úklonem k frašce. Nápad Boyce dát k sobě dvě kontrastující povahami postavy Anthonyho a Damiána je postup velice často, takřka standardně užívaný v televizních sitcomech. (Například v sitcomu Dva a půl chlapa s Charleym Sheenem jsou postavy bratrů vytvořeny na stejném principu.) Ovšem tady postup kontrastu nemá za cíl jen navozovat absurdní a komické situace, ale pracuje i pro vyjádření idey příběhu: vyzdvihnout velkorysost proti sobectví, štědrost proti chamtivosti a, možná především, opozici děti – dospělí. Anthony je věkem sice dítětem, ale chováním a myšlením je pragmatický jako dospělí, zatímco Damián má naivní a magickou duši dítěte, která je schopná přivolávat zázraky.

Naivita Damiána přispívá i ke komice. Když učitel ve škole třikrát přeruší jeho výklad slovem „Děkuji!“, Damián nechápe, že ho chtěl jenom umlčet , ale domnívá se, že to trojí poděkování třídnímu uniklo proto, že byl unesen jeho výkladem. Když zahlédne v obálce, kterou škola poslala jeho otci, formulář s nápisem „Speciální poradenství“, nedojde mu, že ho doporučují k psychologickému vyšetření, ale má za to, že ho zařazují mezi vynikající žáky a je rád.

Frank Cottrell Boyce staví svého malého hrdinu do situací vyvolávajících úsměvy, ale za clonou smíchu promlouvá k čtenáři vážně. Damián často zmiňuje metaforický žebřík do nebe a autor ho v závěrečné scéně k jednomu velkoryse a s láskou přivádí: k žebříku, který symbolizují vlakové koleje – přečtěte si knihu a dozvíte se, co se na nich stane.

Nakonec dodám, že autor odvádí procento ze zisku z knihy organizaci Wateraid, která se věnuje kopání studní s pitnou vodou v nejchudších částech světa. Jak tato informace souvisí s příběhem, se také dozvíte, až si jej přečtete.