Děti a knihy

Německá Joanne Rowling – tak přezdívají spisovatelce Cornelii Funkeové. A není divu. O práva na zfilmování její knihy Inkoustové srdce usiloval i producent snímků o Harry Potterovi, David Heyman. Nakonec je získal Mark Ordesky, producent trilogie Pán Prstenu, a teď už se 25 scénáristů v Londýně, Los Angeles a New Yorku potí nad scénářem k novému filmu. Hollywoodská mašinérie si dokonce vyžádala další dvě pokračování příběhu. V současné době autorka už dokončila druhou knížku, s názvem Inkblood.

Celý příběh knihy Inkoustové srdce je prostoupený láskou ke knihám a vášní pro čtení. Sama autorka říká, že knížka je jejím milostným vyznáním všem těm, kdo čtení a příběhům propadli jako ona. Je to od ní ohromně sympatické a zápletka určitě zaujme, nicméně kniha není tak dobrá, jak by mohla být, kdyby autorka věnovala příběhu více času a práce…

Údajně šest měsíců trvaly autorce přípravné práce a dalších šest věnovala vlastnímu psaní. Pro sepsání téměř 400 stránkové knihy mi pouhých šest měsíců přijde zatraceně málo. A na textu je to znát. Postavy jsou jednoduché, děj postupuje k rozuzlení těžkopádně, a navíc je předvídatelný (jedinou výjimkou je místo, kdy do děje vstupuje postava Fenoglia). Kupení zajímavých přirovnání a detailních popisů ještě neznamená, že autorka dokáže navodit u čtenáře obraz či pocit. Naopak, jak to trefně vystihl Toby Clements ve své recenzi pro britský deník Telegraph: „…u C. Funke schází ta životně důležitá jiskra pro vyprávění – umění navodit atmosféru jen několika doteky štětce a jít dál“.

O čem příběh vypráví?

Je to vlastně Nekonečný příběh naruby. Zatímco v Nekonečném příběhu od M. Endeho se Bastian ocitá mezi stránkami knihy, vchází do jejího příběhu, v Inkoustovém srdci naopak postavy z knihy vyjdou do našeho světa. Podaří se jim to jen díky výjimečnému daru Moa, knihvazače a milovníka knih, který má tak kouzelný hlas, že dokáže při předčítání svým hlasem zhmotnit předměty a postavy z knížek. Jenže pokaždé, když Mo přivolá něco či někoho z paralelního světa příběhů, náhradou za to do knihy vstoupí někdo ze světa reálného.
Tak se stane, že jednoho večera, kdy Mo, nevědom si své nadpřirozené schopnosti, nerozvážně předčítá nahlas, z knížky se najednou zhmotní dva padouši a nazpět do knihy zmizí na jejich místa Moova žena i s kočkou. Od toho dne už Mo odmítá číst nahlas, až na chvíle, kdy se marně snaží vyčíst zpátky z příběhu svoji ženu. Děj knihy začíná vlastně až devět let poté, kdy se Moova dvanáctiletá dcera dozvídá pravdu o zmizení své matky. Společně s Moem pak zažívají mnohá dobrodružství, pronásledováni padouchy z knížky.

Netvrdím, že si knížku oblíbíte, přijde na to, jak jste nároční. Každopádně po uvedení na americký trh se kniha po 19 týdnů držela na prvních místech v žebříku prodeje a čtenářské recenze v USA byly a jsou veskrze oslavné.

A ještě jedna zajímavost: Autorka prý projevila přání, aby roli Moa ztvárnil ve filmu hollywoodský herec Brendan Fraser, s nímž ji prý pojí blízké přátelství, a připustila, že už při psaní knížky vytvářela Moův obraz podle herce Frasera.