Děti a knihy

Veselou knížku o klukovi s velice českým jménem Karel Votruba, který nevypadá jako Čech ani náhodou, napsal Jiří Holub a vydalo nakladatelství Knižní klub. Titul Kolik váží Matylda si zaslouží pozornost pro značnou odvahu a svobodu autora jak po stránce jazyka, tak obsahu – zdá se, že s ním v české literatuře pro děti zavál svěží vítr.

 O čem příběh vypráví

 Matylda je velice tlustá holka ze starších tříd, která mlátí a terorizuje slabší děti a z které všichni mají strach. Když třeťák Kája jednoho dne utíká městem jako o závod, vrazí do ní tak, že ona spadne na záda a rozhodí nohy do stran. Oblečení jí praskne a Matyldě vykoukne ta nejintimnější část těla – na náměstí! Od té doby je Kája její největší nepřítel.

 Tato příhoda nepochybně bude připadat každému prvostupňovému klukovi jako vrchol vtipnosti, ale z hlediska vyprávění má i svou odvrácenou stranu – už nic z toho, co se v knize děje dál, se jí z pohledu kluků v tomto věku pikantností nevyrovná. Můj syn, který je zatím teprve v první třídě, se mě tak do konce předčítání nepřestal ptát, kdy už Matyldě zase vykoukne na náměstí tamto.

 Dětem na textu imponují i odvážně použitá „zakázaná“ slova, jako například slovo „hovno“, takto naplno vypsané, a kdyby jenom to. Kluci z příběhu jedno seškrábnou s podrážky spolužákovi a namáznou ho do boty jinému, kterého nemají v oblibě.

 Vypravěčem je Kája a jeho řeč má své specifické rysy:

 Především používá hovorovou češtinu.

 Plete si neznámá slova a vysvětluje jejich významy – taky popleteně, což je jedním z hlavních  prvků slovního humoru.

 Opakuje se v informacích a poté vždycky dodává: „…ale to už jsem vám asi říkal“.

 Často zmiňuje scény z filmů, v nichž spatřuje paralely k vlastnímu životu, ale úsudek o podobnosti je samozřejmě zkreslený jeho dětskými zkušenostmi a viděním, proto tyto prvky také přispívají ke komice. (Kájova fantazie mu promítá paralely k vlastnímu životu i z literárních textů. Jak z pohádky o Otesánkovi, tak z knihy Lovci mamutů se mu v představivosti zjeví odvozené scény s Matyldou.)

 Humornost umocňují i některé Kájovy povahové rysy, jako sklon k přikrašlování pravdy, aby vylepšil vlastní roli ve vyprávěné příhodě a stoupl tak v očích posluchačů (poví například, že viděl mrtvolu, i když ve skutečnosti jenom slyšel, že zemřela sousedka)

 Další složkou komiky jsou prvky dětského folklóru, povídačky a domněnky, které Kája vůbec nezpochybňuje. K nim patří strašidelné historky o tom, co se odehrává v školních dílnách – vzniklé na základě toho, že se jedná o prostory malým žákům doposud neznámé a umístěné ve sklepě neboli v hrůzyplném podzemí. Anebo spojování otěhotnění s líbáním, o kterém se Kája doslechne náhodou z rozhovoru stejně starých holek na prolézačce a bezvýhradně mu uvěří.

 Vyprávění sleduje jednotlivé dny v týdnu, přičemž Kája často sděluje i jakou zrovna měli ve škole hodinu a co na ní brali.

 Přes humorné ladění se v textu najdou místa až děsivě realistická – „ječel jsem na celé  náměstí, ale nikdo mi nepomoh,“ říká Kája, když vypráví o odplatě Matyldy.

 Také hlavní témata knihy – šikana a rasismus – jsou seriózní. Kája totiž nemá jenom problémy s šikanující spolužačkou, on je kromě toho z dětského domova a nevypadá jako ostatní děti. Jeho adoptivní máma, která z celkového vyznění textu možná budí dojem, že se pořád všemu jenom směje, přece jen bývá chvílemi vážná a smutná. Když Kája se zmíní, jak mu na sídlišti říkají, nebo když začne mluvit o své biologické mámě – ona nabírá k pláči.

Z různých detailů v příběhu se před čtenářem vynoří Kájův hlavní strach – že ho nebudou mít dost rádi a on přijde o svůj život v rodině. Když od rodičů dostane trest za zlobení, v noci se mu zdá sen, že ho vrátili do děcáku. Poté, co neudrží jazyk za zuby, se mu u večerních televizních zpráv svírá žaludek z pomyšlení, že jako první v nich bude oznámeno: „Karel Votruba neudržel tajemství a teď se bude muset vrátit do děcáku“.

 V jednom bodě se ale pro mě logika příběhu propadá. Proč po útoku Matyldy na Káju se jeho rodiče jenom smějí a vůbec to neřeší? I ředitel školy o tom uslyší, ale jeho reakce je také jenom smích? Jediný výsledek napadení Káji je, že třídní pak na hodině dá (malým!) dětem kázání, aby netýraly slabší spolužáky a kdyby viděly, jak někdo ubližuje bezbrannému, aby ho hned nahlásily. Jenže to je opatření do budoucna, zatímco nad Matyldiným prohřeškem, který už se odehrál, je jaksi přimhouřeno oko.

 Odmyslím-li si tuto výhradu, můžu říct, že děj je vybudovaný dovedně a znale. V kompozici nechybí ani klasická finta s falešným vyvrcholením, kdy postava už-už má plod svého snažení v rukou, ale na poslední chvíli nějaká nepředvídaná okolnost všechno zhatí. V závěru to pravé vyvrcholení samozřejmě přijde, a je velkolepé.

 Na konci knihy je přidán zábavný test na správná znění popletených slov. Příběh doprovodila ilustracemi Bára Buchalová, a mě nejvíc pobavil její obrázek podepsaných školních bačkor (které po několik stránek hrají důležitou roli a ocitají se v středu pozornosti Káji).