Děti a knihy

Zlata, Šafránka, Indigo a Růža Cassonovi jsou čtyři sourozenci a také čtyři ztřeštěné individuality, tak barvité, jak barvitá jsou jejich jména. Ta jim vybrala jejich maminka-malířka podle vzorníku barev z obchodu pro malířské potřeby, zavěšeného v kuchyni na zdi. Zlata dostala jméno podle „kadmiové zlaté“, Indigo – po „indigové modři“, a Růža – podle „permanentní růžové“. Jen šafránová barva ve vzorníku chybí. A právě v den, kdy si osmiletá Šafránka vyleze na stoličku, přeslabikuje odshora dolů celý vzorník a uvědomí si, že ona tam svou barvu nemá, vyjde najevo, že je adoptovaná.

„Proč já na tom vzorníku nejsem?“ – ptá se neodbytně Šafránka po celý den a slyší ode všech jen vyhýbavé odpovědi. Až pozdě v noci jí matka konečně řekne: „Protože tvoje jméno jsem nevybírala já.“ „A kdo tedy?“, ptá se dcera a postupně se dozvídá pravdu. Od toho dne se Šafránce změní celý její svět, už nic není jako dřív. Má pocit, že zůstala mimo, jako kdyby ji z něčeho důležitého vynechali. A vyroste z ní popudlivá a osamělá dívka.

Příběh vypráví o tom, jak se Šafránka vydává hledat svou minulost, svou skutečnou rodinu a svou pravou identitu. Nejde ale o lyrický příběh, vyprávěný s hloubkou a proniknutím. Vyprávění je ztřeštěné (jak už je u H. McKay zvykem), vtipné a zábavné. Autorka rozehrává situační komiku tak dovedně, že se neubráníte pousmání a konstatování, že by se osvědčila psaním gagů do televize. Ani děj není nijak zvlášť originální. Je v něm například stereotypní dějová linie o první lásce nebo stereotypní dějové obraty – např. cesta do ciziny, nebo motiv černého pasažéra.

To, čím se tato kniha vyjímá mezi ostatními, je velmi zdařilá charakteristika postav. Rodinku Cassonových si prostě zapamatujete. Každý z nich je jedinečnou a výraznou osobností. Od roztržité matky Evy, která utíká před realitou k umění a ponechává děti i domácnost svému osudu; přes otce Billa, který utíká pro změnu od své potřeštěné rodiny a tráví týdny ve svém londýnském ateliéru; až po starého dědu, který už celá léta jenom sedí, a posadíte-li ho třeba před televizi, tak se na ni kouká, i když není zapnutá…

Nejen, že si rodinku Cassonových zapamatujete, ale také si na ni zvyknete a oblíbíte si ji. A budete se těšit na další vyprávění stejně jako já. Kniha Šafránčin anděl byla v r. 2002 oceněna cenou Whitbread za knihu pro děti a dočkala se ještě tří pokračování – spisovatelka věnovala každému ze čtyř sourozenců jeden díl.