Děti a knihy

Letos v červnu nakladatelství Albatros vydalo první samostatnou autorskou knihu Ladislava Karpianuse s názvem Kryštofův Vzdušný zámek. Hned se začala objevovat přirovnávání titulu k Malému princi od Antoinea de Saint-Exupéry kvůli vnější podobě ilustrací na obálce. Chceme-li ale přirovnat knihu k jiné na základě textu, pak mnohem příhodnější by bylo zmínit Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea. Jeden ze základních motivů v Kryštofově Vzdušném zámku velice připomíná příběh R. L. Stevensona, ale je zprostředkován mnohem jemněji a šetrněji – jako pro děti.

 Jako motto autor použil citát ze staroislandské Eddy evokující příběhy o prvopočátku, o době prvotního chaosu a stvoření světa, kdy přírodní i lidské zákony teprve vznikaly. A skutečně, velká část vyprávění, které následuje, je v podstatě kosmogonickým mýtem, s tím rozdílem, že Stvořitelem v něm je dítě ze současnosti – pražský kluk jménem Kryštof.

 Kryštof žije se svými rodiči, chodí do školy a jako spousta dnešních dětí je doma často sám. K tomu je samotář i povahou, nemá kamarády, je outsider. Do světa svých snů prorazí v den svých dvanáctých narozenin, k čemuž mu dopomůže jeden z narozeninových dárků. Od této chvíle Kryštof začne žít dvojí život – v „reálném“ světě a v tom snovém, ve kterém pobývá, když spí. Oba světy jsou v textu odlišeny graficky: části ze snění jsou tištěny tučným písmem.

 Ve snu Kryštof potká svých sedm andělů – po jednom pro každý den týdne – a s jejich pomocí začne tvořit, a to doslova, svůj vlastní svět. Na jeho malé planetce ve snovém světě je ze začátku jen nekonečná plaň rozorané hlíny, kterou bičuje mrazivý vítr. Kryštof mění velikost planetky, vtiskuje podobu krajině a postupně ji zalidňuje živými bytostmi. Organizuje prostor nejen v horizontální rovině, ale i ve vertikální – tím, že stvoří jako první živou bytost Světový strom. Světový strom se vyskytuje v mýtech snad všech národů a zpravidla se v nich nachází v posvátném středu světa. Tvoří světovou osu. Ten Kryštofův se jmenuje Sofius, z řeckého slova sofía čili „moudrost“ a také se nachází ve středu planetky. Svým způsobem je tento strom i modelem života a koloběhu přírody – v jeho koruně probíhá naráz celý přírodní cyklus ročních dob. Úplně nahoře, dokonce i nad stromem Sofiem, se vznáší v nebesích zámek z titulu – Vzdušný zámek – obydlí Kryštofa – jako nejvyšší vertikální topos, zatímco dole, pod stromem, jsou obydlí obyvatelů vesničky.

 Obyvatelé jsou stvořeni také Kryštofem a, ačkoliv mají různý věk, pro všechny je příznačná dětská čistota a nevinnost. V tomto ohledu připomínají první lidi z Bible, Adama a Evu předtím než ochutnali plod stromu poznání. Sofius z Karpianova vyprávění také vzdáleně připomíná strom poznání z Bible, protože i on v sobě skrývá vědomost – má veškerou vědomost Stvořitele Kryštofa.

 Reference k Bibli jsou v textu časté:
 Když Kryštof popisuje vlastní tvoření, říká, že trvalo mnohem déle než šest dnů a že nebyl ani žádný sedmý den odpočinku.
Jeden z andělů se jindy obrací na Kryštofa slovy: „Tebe taky někdo stvořil, ať mu říkáš jakkoliv…“
Čtyři nejmladší kluci z vesnice, kteří jsou vždycky spolu, se jmenují Marek, Matouš, Lukáš a Honza – jako čtyři evangelisté.
První muž a první žena stvoření Kryštofem mají jména začínající na „E“ a „A“ – jako Adam a Eva z knihy Genesis.

 V příběhu Kryštofa lze vypozorovat víc motivů a témat, ale jedním z nejdůležitějších je téma stínu. Právě kvůli němu vidím na knize podobnost s doktorem Jekyllem a panem Hydem. Obraz stínu, antagonisty v příběhu, je projekcí temnoty a zla, které dřímají v nás samotných.  Zla, které nepřichází zvenčí, ale je imanentní, nám bytostně vlastní. Jungiánští analytici pohádek by jásali. Postava stínu z vyprávění téměř ukázkově odpovídá archetypu stínu. A ne náhodou (pozor, zde následuje spojler!) Kryštof ovládne stín ve chvíli,  kdy se spojí s ním. Až teprve pak, kdy jakoby spojí své dvě stránky, tu temnou i tu světlou, se stane pánem své duše i svého světa.

 Příběh doprovodil obrázky Peter Uchnár. V jeho ilustracích převládají modrá a zelená, barvy naší planety, barvy života. A kniha samotná je kvalitně udělaná a velmi příjemně se drží v ruce, za což patří dík nakladatelství Albatros.