nzd | 
24.02.2010| 
V roce 2004 úspěšnému filmovému a televiznímu scénáristovi Frankovi Cottrellovi Boyceovi, tehdy čtyřiceti pětiletému, vyšla první kniha pro děti s názvem Miliony a hned mu přinesla jedno z nejvyšších britských ocenění za literaturu pro děti a mládež, Carnegie Medal. Porota prý se tehdy usnesla o vítězi jednomyslně. Letos v lednu knihu vydalo v českém překladu Dominiky Křesťanové nakladatelství Argo a já ji všem doporučuji. Už dlouho se mi dětská knížka tak nelíbila.
Úno
24
Úno
6
Titul na obálce Černé knihy tajemství od Fiony E. Higginsové, kterou vydalo nakladatelství Argo ve své edici pro děti Ahoj, je vyvedený písmem sestaveným z prvků jako rakev, šibenice, lebka, řetěz… Vevnitř se skrývá úvodní oznámení od autorky, že předkládá čtenářům text jednoho starého dokumentu, objeveného jí náhodně zároveň se zvláštní černou knihou, a že pro značné poškození papíru místy rekonstruovala příběh vlastní fantazií. Následuje vyprávění střídavě v první osobě (jménem fiktivního autora nalezeného spisu) a v třetí osobě – jménem spisovatelky rekonstruující děj. Příběh dokreslují výňatky ze zmíněné černé knihy, které mají každý jiného vypravěče a jsou odlišeny i graficky, písmem evokujícím rukopis.
Narativní postup „text v textu“, fiktivní vyprávěč, střídání vypravěčů, sestavování vyprávění z různých druhů textů – to vše jsou prvky oblíbené v gotických románech. Prostor zvolený jako místo děje také odkazuje k tomuto žánru – události zanesou hrdinu na odlehlé místo, do vesničky odříznuté od světa, na niž osm měsíců bez přestání sněží a po zbytek roku chlístá déšť. V gotickém románu by po uvedení tak ponurého místa následovaly projevy nadpřirozených zlých sil, ale v Černé knize tajemství vás bude strašit „jen“ temná stránka lidské přirozenosti.
