nzd | 
26.04.2006| 
Zlata, Šafránka, Indigo a Růža Cassonovi jsou čtyři sourozenci a také čtyři ztřeštěné individuality, tak barvité, jak barvitá jsou jejich jména. Ta jim vybrala jejich maminka-malířka podle vzorníku barev z obchodu pro malířské potřeby, zavěšeného v kuchyni na zdi. Zlata dostala jméno podle „kadmiové zlaté“, Indigo – po „indigové modři“, a Růža – podle „permanentní růžové“. Jen šafránová barva ve vzorníku chybí. A právě v den, kdy si osmiletá Šafránka vyleze na stoličku, přeslabikuje odshora dolů celý vzorník a uvědomí si, že ona tam svou barvu nemá, vyjde najevo, že je adoptovaná.
Dub
26
Dub
16
Enid Blyton píše velmi jednoduše. Tak jednoduše, že náročného čtenáře nemůže oslovit, zato malé děti ji milují. A skutečně, kdykoliv jsme doma četli nahlas z řady knížek Zlobivá Amélie, mně se rojily v hlavě spousty námitek – k elementární struktuře textu, k černobílému prezentování skutečnosti, k nabubřelému moralizování… Ale moje děti pokaždé ztichly jako pěny a pozorně poslouchaly. A zdálo se, že poslání textu je zasahuje a ony v něm na rozdíl ode mě vidí smysl. Jednotlivé kapitoly–povídky jsou napsány tak jednoduše, že je děti mohou po vyslechnutí snadno převyprávět. A děti jsou s to určit i celkový koncept řady: „Amélie pokaždé slíbí, že už bude hodná, ale nikdy slib nedodrží.“ Autorka zřejmě promlouvá k malým dětem jejich vlastní řečí, kterou jsme se my dospělí už odnaučili.
