V roce 2004 úspěšnému filmovému a televiznímu scénáristovi Frankovi Cottrellovi Boyceovi, tehdy čtyřiceti pětiletému, vyšla první kniha pro děti s názvem Miliony a hned mu přinesla jedno z nejvyšších britských ocenění za literaturu pro děti a mládež, Carnegie Medal. Porota prý se tehdy usnesla o vítězi jednomyslně. Letos v lednu knihu vydalo v českém překladu Dominiky Křesťanové nakladatelství Argo a já ji všem doporučuji. Už dlouho se mi dětská knížka tak nelíbila.
Titul na obálce Černé knihy tajemství od Fiony E. Higginsové, kterou vydalo nakladatelství Argo ve své edici pro děti Ahoj, je vyvedený písmem sestaveným z prvků jako rakev, šibenice, lebka, řetěz… Vevnitř se skrývá úvodní oznámení od autorky, že předkládá čtenářům text jednoho starého dokumentu, objeveného jí náhodně zároveň se zvláštní černou knihou, a že pro značné poškození papíru místy rekonstruovala příběh vlastní fantazií. Následuje vyprávění střídavě v první osobě (jménem fiktivního autora nalezeného spisu) a v třetí osobě – jménem spisovatelky rekonstruující děj. Příběh dokreslují výňatky ze zmíněné černé knihy, které mají každý jiného vypravěče a jsou odlišeny i graficky, písmem evokujícím rukopis.
Narativní postup „text v textu“, fiktivní vyprávěč, střídání vypravěčů, sestavování vyprávění z různých druhů textů – to vše jsou prvky oblíbené v gotických románech. Prostor zvolený jako místo děje také odkazuje k tomuto žánru – události zanesou hrdinu na odlehlé místo, do vesničky odříznuté od světa, na niž osm měsíců bez přestání sněží a po zbytek roku chlístá déšť. V gotickém románu by po uvedení tak ponurého místa následovaly projevy nadpřirozených zlých sil, ale v Černé knize tajemství vás bude strašit „jen“ temná stránka lidské přirozenosti.
Neodolatelná pubertální parapsychologická pátračka je zpět! A s ní i její obliba šmírovat na místech, kde není vítána; její známé šimrání v levém uchu, které je zaručeným signálem o paranormální aktivitě a její předpotopní psací stroj, který tahá na cestách vždycky s sebou.
Uplynulo jenom několik měsíců od vydání prvního dílu humorné série Pachatelé dobrých skutků s názvem Puntíkáři a na knižních pultech už leží další knížka s názvem Duchaři. Pro druhý díl si totiž autor Miloš Kratochvíl zvolil velice atraktivní téma pro děti: duchové, nadpřirozené bytosti, pověry a magické praktiky.
Pavlína Brzáková je etnoložka a tak není divu, že na její dětské pohádkové prvotině s názvem Helinda a Klekánice, kterou vydalo nakladatelství Labyrint v edici Raketa, je znát spojení s folklórem.
Děj jejího autorského příběhu se odvíjí podle schématu folklórní kouzelné pohádky: porušení zákazu, nedobrovolný odchod z domu, překročení hranice a pobyt v jiném světě, plnění těžkých úkolů s pomocí kouzelných pomocníků, odměna.







